Obnova křestních slibů, kterou jsme konali při včerejší bohoslužbě, má dvě části. V první části se zříkáme všeho zlého, odkládáme starý život s jeho skutky, ve druhé části přijímáme nový život, život v Kristu. A to je, myslím, podstatou velikonočních svátků.
Jak píše apoštol Pavel v listě Římanům: „Jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou, tak i my teď musíme žít novým životem. Považujte se za mrtvé hříchu, ale za žijící Bohu, když jste spojeni s Kristem Ježíšem.“
A v prvním listě Korinťanům Pavel píše: „Odstraňte starý kvas, aby se z vás stalo nové těsto. Slavme svátky ne se starým kvasem, který znamená špatnost a nešlechetnost, ale s nekvašenými chleby, to je: s upřímností a životem podle pravdy.“
A ještě se pokusím shrnout podstatu velikonoc krátkou parafrází na známou píseň:
Ať žije Ježíš Kristus, slavný vítěz nad smrtí a zlem. Vše co jsme a co máme, chceme jemu s láskou dát, chceme se odříci zlých skutků, chceme s ním žít a umírat. S tím, který je život a vzkříšení. S tím, který dnes vtiskl pečeť na svá slova a dokonal největší div. Kdo důvěru v něj v srdci chová a lásku svou mu věnoval, ten radostnou má jistotu, že v pravdě s ním jde k životu.