Jak jsme slyšeli v dnešním evangeliu, putují dva učedníci z Jeruzaléma do Emauz. Mluví spolu o tom, co prožili. Byli svědky Ježíšova příběhu – smrti a vzkříšení. Jsou celí zmatení a nechápou, co se stalo. To je první fáze jejich cesty – Zažili něco, čemu nerozumí, a neví, jak to uchopit. Pak se k nim připojí Ježíš a začíná s nimi rozmlouvat. Ptá se jich, co se v Jeruzalémě stalo. Oni mu tlumočí zprávy, které od někoho přebrali. Je to plno všelijakých dojmů, často i protichůdných. To je druhá fáze jejich cesty – přebírají zprávy od někoho, kdo není zrovna věrohodný a zahlcují se jimi, uzavírají se poznání. Ježíš je však přivádí k zamyšlení – vede je k tomu, aby si všechno dali do souvislostí, to, co osobně zažili, s tím, co mohli číst v Písmu. To je třetí fáze jejich cesty – začínají chápat, začínají se otvírat tomu, co jim Bůh chce sdělit. A pak se s Ježíšem setkávají u stolu. Ježíš láme chléb a dává jim. A tu se učedníkům otvírají oči a poznávají ho. To je čtvrtá fáze jejich cesty – setkávají se s tím, kdo je zdrojem pravdy. S tím, komu můžou věřit, na koho se můžou stoprocentně spolehnout.
Setkání s Ježíšem vede učedníky k tomu, aby se o tuto úžasnou zkušenost podělili s druhými. Aby zprávu o Ježíšově Vzkříšení a jejich setkání s ním předávali dál. A tak se začíná po světě šířit evangelium (v překladu dobrá zpráva nebo radostná zvěst).
To je hlavní poselství Velikonoc. Kéž přijmeme tuto úžasnou zprávu od toho, který je zdrojem pravdy. Ježíš pro nás zemřel a pro nás byl vzkříšen. Kéž tato zpráva všechny takzvané „zprávy“ přemáhá. Kéž nás tato zpráva naplňuje a kéž se o ni chceme podělit s druhými.