Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Ano, tak začíná Bible a tak začínají dějiny naší spásy.
Úryvek jsme četli při Vigilii. Bůh stvořil člověka jako svůj obraz. A všechno, co Bůh stvořil, bylo dobré, dokonce velmi dobré. Pokud věříme, že Bůh je zdrojem veškerého dobra, nemohlo to být jinak.
Potom se ovšem všechno pokazilo. Narušitel způsobil, že člověk poslechl jeho hlas a na Boží hlas nedbal. Člověk se od Boha vzdálil a velmi si tím uškodil.
Poté jsme slyšeli úryvek o tom, jak měl Abrahám obětovat svého syna Izáka. Na začátku bylo napsáno, že Bůh Abraháma zkoušel. V čem však spočívala tato zkouška? Nejčastější výklad je, že Abrahám byl svolný s tím, že svého syna obětuje, a tím dokázal svou poslušnost Bohu. Je však možné, že Bůh po Abrahámovi – i když on to nakonec neuskutečnil – něco takového žádal? Pocházel tento hlas skutečně od toho, o kterém věříme, že je zdrojem veškerého dobra?
Nepocházel tento hlas ze zcela jiného zdroje? Nespočívala Abrahámova zkouška v tom, aby dokázal rozlišit tyto dva hlasy, a rozhodl se pro ten dobrý?
Nejsme také my podrobováni zkouškám, abychom rozlišovali hlas, který nás nabádá k tomu, abychom konali to, co je pro dobro nás a našich bližních, od hlasu, po jehož poslechnutí bychom sobě i druhým škodili?
Myslím, že Ježíš, jehož Vzkříšení slavíme, nás chce vést k tomu, abychom zaslechli jeho hlas. Hlas, který nás vyzývá k tomu, abychom se vrátili k Bohu, který je zdrojem veškerého dobra. Abychom uznali, že jsme se od něho vzdálili. Abychom se vrátili na počátek. Abychom se vrátili k tomu, který nás stvořil jako svůj obraz. K tomu, který nás miluje, k tomu, který nám dává život.
Tak kéž se k němu obrátíme a necháme se jím vést. Ať světlo Ježíše Krista Vzkříšeného prozáří celý náš život.
Přeji všem, ať nás naplňuje síla Kristova Vzkříšení. Nejen o Velikonocích, ale každý den v roce.
Požehnané svátky i (zdánlivě) všední dny!