Dnešní úryvek byl z evangelia podle svatého Marka. Toto evangelium je velice stručné, až strohé, a stejně tak je tomu i se zprávou o Ježíšově křtu. Ale v podstatě každé slovo má svůj význam, který odkazuje na předpovědi Starého Zákona. Můžeme se teď na některé z nich podívat.
První obraz: Jan křtil v Jordánu. Můžeme to na první poslech brát jako zeměpisný údaj – řeka Jordán v Palestině. Jenže pro Židy to bylo místo, kudy přišli do svaté země. Mojžíšův následník Jozue je přivedl k řece Jordánu, která se zastavila, a oni suchou nohou přešli přes její koryto. Vlastně se tam opakoval zázrak, který zažili při svém odchodu z Egypta, když podobně přešli Rudým mořem. Řeka Jordán tak pro ně byla místem nového začátku, nové šance pro celý národ. A tak, když Jan křtil v Jordánu, jako by tím chtěl říci: „Člověče, Bůh ti dává novou šanci. Zase, znovu můžeš začít.“
Další obraz: Ježíš se staví do řady. Obrazně, ale i skutečně řečeno: do fronty hříšníků, a pokorně čeká, až na něho přijde řada. Ten, který to vůbec nepotřeboval. Ten, který by měl stát vlastně na druhé straně a mohl by soudit. Ale on tam stojí mezi nimi, aby ukázal, jak je s nimi a vlastně i s námi solidární. Aby ukázal, že Bůh nás nechce nijak trestat nebo vylučovat, ale že nás chce přivést k sobě.
A dále jsme slyšeli, že když Jan Ježíše pokřtil, tak se otevřelo nebe. V originálu je dokonce napsáno, že se protrhlo. O Vánocích jsme četli z knihy proroka Izaiáše: „Hospodine, kéž bys protrhl nebesa a sestoupil na zem.“ To je potvrzení prorokových slov a také radost z toho, že se tato slova vyplnila.
My jsme byli pokřtěni v Ježíšově jménu. Většinou jako malí, bez jakékoliv zásluhy. Tak ať jsme za to Bohu vděčni. Ať si uvědomujeme, že v tom je naše velká výsada, že je to dar, který jsme dostali. A z tohoto daru můžeme čerpat sílu pro celý svůj život.