Slavíme Kristovo vzkříšení, zpíváme aleluja, radujeme se. Zkusme si však přiblížit Ježíšův příběh, tak, jak jsme jej s ním v předcházející dny prožívali. Můžeme začít Květnou nedělí, kterou jsme slavili před týdnem. Připomínali jsme si Ježíšův slavný vjezd do Jeruzaléma. Ježíš byl vítán jako král, jako ten, kdo osvobodí svůj lid od římské nadvlády. Lidé nadšeně mávali ratolestmi a provolávali mu slávu. Během několika dní se však všechno mění. Vládci jsou zděšeni, a rozhodnou se udělat všechno pro to, aby se Ježíše zbavili. Na základě falešného obvinění a zmanipulování davu je Ježíš odsouzen k fyzickému trestu a k smrti ukřižováním. Ježíš umírá na kříži a je uložen do hrobu. Třetí den však vstává z mrtvých, setkává se s lidmi a slibuje jim, že až odejde do nebe, potáhne všechny k sobě. Tolik ve stručnosti, nakolik je to vůbec možné, Ježíšův příběh.
Teď si tyto události zkusme promítnout do našeho běžného života. Snad každý z nás zažil nějakou radost, něco co ho potěšilo. Nicméně časem tato radost vyprchala, protože běžný den přináší také různé obtíže. Jistě každý z nás, byť v různé míře, prožíval těžké chvíle. Nespravedlivé odsouzení, lži, fyzické těžkosti. Chvíle, kdy jsme si uvědomili, že kdyby nám někdo všechny tyto kříže nepomáhal nést, zlomili bychom se pod nimi. A potom, v různých krizích, jsme s Ježíšem setkali. Uvědomili jsme si, že pouze s ním všechny kříže, všechny těžkosti života můžeme unést. Zakusili jsme radost z toho, že je zde někdo, na koho se můžeme spolehnout, kdo nás nikdy neopustí. A měli jsme šanci znova se vrátit k radosti. Už to však nebyla žádná povrchní radost, která by časem vyprchala. Byla a je to radost, která naplňuje naše srdce, radost ze vzkříšeného života, života s Kristem, pravá velikonoční radost.
Bratři a sestry, přeji nám všem nejen k velikonocům: Ať zakoušíme pravou vnitřní radost, která trvá i přes všechny těžkosti, které prožíváme. Radost, kterou nám nikdo nemůže vzít.