Když čteme v evangeliu tu větu: „Kdo však svůj život pro mne ztratí, nalezne ho," tak možná trochu znejistíme. A řekneme si „Určitě to Ježíš nemyslel doslova, že bychom měli všechno ztratit.“ A ono to vypadá opravdu dost radikálně. Vždyť co nám to dalo práce, než jsme získali to, co máme. Dům, auto, vzdělání, práci. A teď bychom to všechno měli opustit.
A ono na tom opravdu není nic špatného, když si vážíme věcí, které jsme takříkajíc v potu tváře získali. Není nic špatného na tom, když se snažíme získat úspěch v zaměstnání, ani když se snažíme zařídit si co nejlépe vlastní dům.
K čemu nás tedy Ježíš vede? Myslím, že k tomu, abychom si těch materiálních věcí vážili, ale abychom se na ně neupnuli příliš. Abychom si dokázali připustit, že o to, co jsme získali, můžeme zase přijít.
Pak můžeme také dospět k tomu, že jsme na tom, či na tom, lpěli zbytečně. A že jsme se tak třeba uzavírali něčemu novému, lepšímu.
Tak kéž si vážíme toho, čeho jsme dosáhli. Ale ať na tom nelpíme tak, že by nás případná ztráta zničila. A ať jsme otevřeni pro to, co má pro nás Bůh připravené, pro to, čím nás chce obdarovat.