Slavíme narození Ježíše Krista. Bůh se stává člověkem, Ježíš vstupuje do našeho času a prostoru. Ježíš se narodil v chudobě v betlémské stáji a první, kdo se o tom dozvěděl, byli pastýři, kteří tehdy stáli na okraji společnosti. Bůh se vtěluje a zjevuje mezi nejchudšími, posledními. A tu skutečnost, že spása, kterou přináší, je opravdu pro všechny, dal najevo maximálním možným způsobem.
Bůh se stal člověkem. Ježíš přišel na svět jako vtělení Božího milosrdenství. Tolik nás má Bůh rád. Anděl Gabriel při zvěstování Panně Marii oznámil, že se bude nazývat Immanuel, což znamená „s námi je Bůh“. Ježíš přišel, aby byl s námi, aby byl s námi ve všech našich radostech i bolestech. Ježíš, přesto, že je Boží Syn, nelpěl na své vznešenosti, ale vzal na sebe roli služebníka. Přišel proto, aby byl s námi ve všem, vždy a všude. Zároveň nám ukazuje, co to znamená v našem vztahu k druhým. „Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já. Milujte, jako jsem miloval já, vždyť i já jsem mezi vámi jako ten, který slouží“.
Bůh se stal člověkem, abychom se my plněji stávali lidmi. Tím, že budeme věrně nést a uskutečňovat své lidství, budeme vstupovat do vztahu s tím, který se pro nás stal člověkem. Syn Boží přijal lidství – a tak se i my snažme přijímat bez výhrad sebe samotné, své lidství i lidství druhých. Ať dokážeme i těm, kteří jsou od nás rozdílní přát Boží přízeň. Bůh má s každým svůj plán.
Jak můžeme číst v dokumentu „Radost a Naděje“ o církvi v dnešním světě, kterému je už více než padesát let, přesto je stále aktuální. „Radost a naděje, smutek a úzkost lidí naší doby, zvláště chudých, a všech, kteří nějak trpí, je i radostí a nadějí, smutkem a úzkostí Kristových učedníků, a není nic opravdu lidského, co by nenašlo v jejich srdci odezvu.“