Ústředním bodem nejen dnešní slavnosti, ale vlastně každé mše svaté je svátost eucharistie. Slovo eucharistie pochází z řečtiny, a znamená „díkůvzdání“. Děkujeme Ježíši Kristu za všechno, co pro nás podstoupil.
V dnešním druhém čtení jsme slyšeli o ustanovení eucharistie. To co Ježíš svým učedníkům naznačoval, se tehdy naplnilo. Ježíš vzal do rukou chléb a řekl: „ Vezměte a jezte. To je mé Tělo … to je má Krev, která se prolévá za všechny na odpuštění hříchů.“ Ježíš svým apoštolům a také nám, dal ten největší možný dar, dar sebe samého v Eucharistii. Tento svůj dar dal z lásky k nám. A nikdo z lidí, byť by miloval druhé sebevíc, není schopen se jim takto zcela vydat.
Když Ježíš odešel do nebe a apoštolové přijali Ducha svatého, rozešli se do všech končin země, aby hlásali Ježíšovu radostnou zvěst. A byla to právě Eucharistie, která jim dodávala sílu čelit všem protivenstvím, které je potkaly. Ježíš jim dával odvahu, moudrost a vytrvalost. A tuto zkušenost můžou zažívat křesťané i dnes.
Eucharistie jim dodává odvahu na cestě s Ježíšem, která často znamená cestu proti proudu různých zvyklostí, názorů a postojů. Pomáhá jim také vytrvat, když zažijí nepochopení, urážky či posměch. Pomáhá jim vytrvat a povzbuzuje je, že všechno, co podstupují, není marné. A Ježíšovi tato námaha není lhostejná. On nenechává člověka samotného.
Přichází k němu tak blízko, že se mu zcela vydává. A jakoby říkal: „Neboj se, jsem s tebou. Se mnou překonáš všechno zlo, všechen strach“. Ježíš, kterého člověk přijímá v Eucharistii, je ten Ježíš, který uzdravoval nemocné, pomáhal slabým, utěšoval zarmoucené. A my můžeme z Eucharistie čerpat sílu pro svůj život, i sílu k tomu, abychom dokázali svědectví o Ježíši Kristu předávat druhým.