Kdybychom to dnešní evangelium chtěli vykládat doslova, mohli bychom dospět k tomu, že by vlastně nikdo nemohl druhého kritizovat. Protože asi každý by tu zmiňovanou třísku, možná dokonce i ten trám ve svém oku našel. Také by ho ten druhý, který by byl třeba i právem kritizovaný mohl okřiknout, ať se nejprve zabývá tím, aby odstranil ten trám ze svého oka. Nebo, jinými slovy, jakým právem se vlastně odvažuje něco mu vyčítat.
Důvody kritiky můžou být různé. Někdo může posuzovat druhé díky určité samolibosti. Třeba: Já to a to dělám tak a jenom tak je to správné. Všichni ostatní to dělají v podstatě špatně. Někdo může kritizovat už z principu. Automaticky kritizuje všechno a všechny. Další kritizuje proto, že mu připadá, že se některé věci nedějí tak, jak by mohly a snad i měly. Myslím, že právě tady je ten rozdíl.
Ten první případ, nazvaný jednoduše všechno je špatně a nic se s tím nedá dělat – je vlastně taková negativní kritika, která ničemu neprospívá. Ten druhý případ – když to nejde takto, proč to nezkusit jinak – je naopak konstruktivní kritikou. A právě tato může být i docela důležitá. Dokonce se může stát požehnáním. Bez kritiky bychom se totiž mohli změnit právě na ty slepé, kteří jsou vedeni slepými a nakonec spadnou do jámy, jak říká Ježíš v evangeliu.
Zajímavý názor je také to, co říkají o kritice někteří teologové či kazatelé, kteří kritizují církev. Tito říkají o církvi, že ji kritizují proto, že ji milují. Kritizují ji proto, že jim na ní záleží. Asi na tom něco bude, protože na druhé straně člověk, kterému na věci nezáleží, se vlastně ani neobtěžuje vyslovit svůj názor.
Takže tady by kritika mohla být docela vítaná. Ale na druhé straně je třeba si dát pozor na to, aby toho, kdo původně kritizoval opravdu s láskou, časem neovládla pýcha. Tak aby se tomuto kritikovi nedostala do oka právě ona zmiňovaná tříska, nebo trám a jeho pohled by se tak zkreslil.
A tak se snažme o kritické myšlení. Snažme se o to, abychom neviděli věci ani příliš černě, ani příliš růžově. Známý spisovatel Exupéry napsal, že správně vidíme jen srdcem. Ale ani to není úplně výstižné. Správně vidíme jenom čistým srdcem. Jak říká Ježíš ve svých blahoslavenstvích: „Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.“ A možná bychom to mohli ještě parafrázovat: „Šťastní jsou ti, kteří se dívají stejným pohledem jako Ježíš“.