Asi většina z nás touží po tom, být v něčem dobrý. Někdy třeba i perfektní. Ale ne všichni tuto svoji touhu dokáží proměnit ve skutečnost. V touze po dokonalosti nás můžou utvrzovat i různé mediální kampaně, které obsahují všelijaké rady, jak této dokonalosti dosáhnout. Jenže většinou se to týká spíše vnější dokonalosti, toho, jak kdo a co vypadá, jak působí navenek. Všechno je zaměřované na vnější stránku. Na vnitřní stránku člověka se tyto kampaně nezaměřují.
To by bylo překvapení, kdyby se to obrátilo. Kdyby se najednou to úsilí o vnější (často zdánlivou) dokonalost, změnilo v úsilí o dokonalost, týkající vnitřní stránky lidského jednání. Kdyby všichni chtěli být čestní, slušní a ohleduplní. Kdyby nikoho nenapadlo lhát a podvádět. Jenže ke každému jednání je potřeba nějaká motivace. A jakou motivaci k tomuto jednání může člověk mít?
Ta motivace je obsažena v Božím slově dnešní neděle. První čtení přináší úryvek z Mojžíšových knih - konkrétně z knihy Levitikus: „Pán řekl Mojžíšovi: „Promluv k celému společenství izraelských synů a pověz jim: Buďte svatí, neboť já, Pán, váš Bůh, jsem svatý“ Bůh projevuje svoji svatost tím, co koná a tak se dává poznat vyvolenému národu. Tento národ díky zkušenostem, které s Bohem má, vidí, zakusí a přesvědčí se - Pán Bůh je skutečně svatý.
A ten stejný Pán je vyzývá - I vy buďte svatí. Ano, Bůh, náš Otec je svatý. Jeho svatost je sice pro nás nedosažitelná, ale přesto je hodna následování. Je motivem i naší svatosti. Někdy však při snaze o následování Boha máme pochybnosti, tápeme v nejistotě, jak vlastně tuto svatost uskutečnit.
A tady přichází na pomoc dnešní evangelium. To končí výzvou: „Vy však buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec“. Této výzvě předchází Ježíšova řeč o tom, že máme milovat své nepřátele a dobře činit těm, kteří nám činí zle. Toto říká Ježíš, pravý Bůh a pravý člověk, který to nejen učil, ale své učení dokázal i skutky.
A teď, když si to promítneme na sebe, může se nám zdát, že je to pro nás nedostižné. Mohli bychom si říci: „To není možné. Takového stupně svatosti já přece nikdy nemůžu dosáhnout. Určitě to není lehké. A pravděpodobně, ba téměř jistě se nám za našeho pozemského života dokonalosti dosáhnout nepodaří.
Jenže ta výzva k úsilí o dokonalost není výzvou k tomu, abychom si řekli, že to nejsme schopni zvládnout a jenom bychom tak nějak pasivně čekali. Naopak, je to pozvání na cestu, na které často poneseme svůj kříž. Své těžkosti, své nezdary. A Ježíš není jenom tím, kdo je pro nás vzorem následování. On je také tím, kdo nám tato břemena pomáhá nést.