V prvním čtení jsme slyšeli o proroku Eliášovi, který se setkal s vdovou z města Sarepta, které leží na území dnešního Libanonu. V Izraeli vládl v té době král Achab a jeho manželka Jezabel prosazovala kult pohanského boha Baala, který vystupoval v různých božských rolích, nejčastěji jako bůh bouře, deště či úrody. Židé tak postupně nabývali přesvědčení, že nad přírodou vládne Baal, zatímco Hospodin, ten jenom v bitvách hájí jejich zájmy. Hospodin tedy sesílá ústy proroka Eliáše na danou oblast sucho a tak není divu, že vdova je v prekérní situaci, kdy zvláště chudým lidem dochází zásoby jídla.
Na úryvku 1. čtení je zajímavá situace, ve které Eliáš vdovu zastihne – ona totiž sbírá dříví. Zřejmě ho sbírala proto, aby mohla obětovat Baalovi, a tak ho obměkčila, aby seslal déšť. Do toho ale vstupuje prorok Eliáš s jasným poselstvím - pánem nad přírodou není Baal, ale Hospodin a ten podle toho také jedná. Takže poselstvím celého příběhu je: neboj se a důvěřuj Hospodinu.
O důvěře v Hospodina je i příběh dnešní druhé vdovy v Markově evangeliu. Ježíš, jen několik dní před tím, než bude odsouzen a ukřižován, sedí před chrámovou pokladnicí, kam lidé dávali dobrovolné peněžní dary pro chrám, a pozoruje cinkání peněz. A jak víme, peníze hrají a vždycky hrály důležitou roli. Na tom, že si můžeme koupit hezké věci, zajít do restaurace na dobrý oběd, či jezdit v kvalitním autě není skutečně nic špatného. Ani Bible neodsuzuje bohatství jako takové - mnoho Božích mužů bylo velmi bohatých - připomeňme jen Abrahama, Jákoba, Davida nebo Jóba.
Problém není v bohatství samotném, ale v postoji k němu. Peníze, ačkoliv nejsou ve své podstatě špatné, mají velkou moc rozdělovat. Ať už člověka od Boha, nebo lidi mezi sebou navzájem.
Ale to rozhodně nebyl případ vdovy z dnešního evangelia. Tato vdova, přestože dala relativně málo, tak o ní říká Ježíš: „Všichni dali ze svého nadbytku, ona však dala ze svého nedostatku. Dala všechno, co měla, celé své živobytí.“ Je vidět, že Ježíš nehodnotí druhé podle množství peněz, ale podle ochoty, s jakou ty peníze darovali. Ježíš nás však nenabádá k tomu, abychom beze zbytku rozdali svůj majetek. Nabádá nás k tomu, abychom byli ochotni pomoci tam, kde je to třeba.
A v čem spočívá ta důvěra v Boha, o které jsem mluvil na začátku? Třeba v tom, že budeme ochotni něco nabídnout, něco dát k dispozici. A vůbec se to nemusí týkat jenom peněz, či různých hmotných věcí. Později se nám to totiž může s Boží pomocí zase vrátit. A potom můžeme být i docela překvapeni, jak to všechno dopadlo. Tak ať jsme ochotni dávat, a ať máme důvěru, že Bůh doplní to, co právě potřebujeme.