Když budeme hledat pojem, který spojuje všechna tři dnešní čtení, mohli bychom dojít k tomu, že tím spojujícím prvkem je autorita.
V prvním čtení mocný a obávaný král Hospodin vydává příkazy a vyhrožuje kletbou. Ve druhém čtení obětavý apoštol Pavel doslova hýčká Soluňany hlásáním radostné zvěsti.
A v evangeliu Ježíš uvádí do protikladu postoj farizejů na straně jedné a Božího Syna na straně druhé.
Ten, kdo je v nějaké, dá se říci, vedoucí funkci, by určitě autoritu měl mít. Neměl by však zapomínat na to, že s autoritou je spojena také odpovědnost.
Pouze malé děti jsou jenom podřízeny. Jak člověk roste, tak se začíná stávat také nadřízeným. Začíná to už v rodině, například když starší sourozenci dostanou na starost ty mladší. A ti mladší je často nechtějí poslouchat. Rodiče jsou nadřízení pro své děti, v každém zaměstnání je nějaký vedoucí, který má vést zaměstnance, ale také ti starší a zkušenější zaměstnanci by měli vést ty mladší a méně zkušené.
Zkrátka, dospělý člověk prožívá oba tyto vztahy, kdy je někomu podřízený, ale zároveň je také někomu nadřízený. V dnešním evangeliu bychom mohli objevit vodítko pro správný výkon autority.
Například: „Nežádej po jiných, co sám nezachováváš.“ Takže bychom se měli snažit být přísnější k sobě a shovívavější k druhým.
Dále Ježíš prohlašuje: „Nikomu neříkejte otec, učitel, pán.“ Tady nejde o používání těchto slov. Jde spíš o to, abychom se nechlubili svými tituly a svými úspěchy, ale abychom si spolu se svatým Pavlem mohli říci: „Milostí Boží jsem to, co jsem.“
A v závěru Ježíš říká: „Kdo z vás je největší, ať je váš služebník.“ Jinými slovy: mírou tvé velikosti je míra tvé užitečnosti blízkým. Každý, kdo má autoritu by měl pečovat o rozvoj toho, co mu bylo svěřeno. Firma má prosperovat tak, že bude rozmnožovat kapitál. Také rodina má prosperovat. A to tak, aby byla místem, kam se všichni rádi vracejí, kde se cítí skutečně doma, kde jim je dobře. Autorita není k tomu, aby si někdo dokazoval jak je dobrý. Autorita má být službou a starostí a péčí o druhé.
Když někomu nařizujeme, co má udělat, je také důležité, aby ten člověk věděl, proč to dělá. Ježíš také nikdy nenařizoval bez vysvětlení. A když budeme vědět, proč něco děláme, teprve tehdy se můžeme snažit o to, abychom to dělali nejlíp, jak umíme. Tak kéž se nám to s Boží pomocí daří.