První čtení z knihy proroka Izaiáše je sice ze Starého zákona, ale je vlastně už evangeliem. Hospodin posílá proroka, aby hlásal radostnou zvěst, aby vyhlásil milostivé léto. V Izraeli se „milostivé léto“ vyhlašovalo každých padesát let a bylo spojeno s propouštěním otroků, odpuštěním dluhů a s dalšími záležitostmi. První část dnešního textu četl o mnoho let později Ježíš v synagoze. Vyhlásil milostivé léto, příchod Spasitele, který přináší svobodu. A na konci oznámil: „dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“
V textu dnešního evangelia poslední prorok Jan Křtitel ohlašuje bezprostřední příchod Spasitele. Někteří z farizeů mu položili otázku: „Kdo jsi?“ K jejich překvapení jim Jan řekl, kým není. Až když na něho dál naléhali, odpověděl: „Já jsem hlas volajícího na poušti“.
A vlastně stejnou otázku: „Kdo jsi?“ klade Bůh i nám. Netýká se však našeho jména, ale toho, kým skutečně jsme. Asi bychom také dokázali dobře říci, kým nejsme. Bůh se však ptá: „Kdo jsi?“ Samozřejmě, že zná odpověď, ale chce se ujistit, že ji známe i my. Podívejme se teď na to, co Bůh říká o tom, kým jsme.
Jsme Božími dětmi, stvořenými k jeho obrazu a podobě. Máme osobité místo v Jeho srdci. Jsme jedineční. Bůh každého z nás obdařil jedinečnými dary a talenty. S každým z nás má svůj plán.
Jsme součástí velké rodiny Božích dětí.
Jsme příbytkem Ducha svatého. Bůh chce sídlit v našem srdci a chce nás vést.
Žádný z nás není Ježíšem ani Janem Křtitelem. Avšak život každého z nás může být hlasem, svědectvím ohlašujícím Ježíšovu dobrotu.
A tak zkusme, zvláště v této adventní době myslet na to, kým jsme, a ke komu patříme.