Když se podíváme na dnešní první čtení o boji izraelitů s amalečany a slyšíme o tom, jak izraelité vítězili, pokud měl Mojžíš zvednuté ruce, mohlo by nám to připadat jako nějaká magie. Jenže když se na tuto situaci podíváme pohledem celého Starého zákona, už nám to tak připadat nemusí. Protože potom můžeme vnímat to, že boj s Amálekem nezávisí v posledku na Mojžíšovi. Tento boj závisí na Hospodinu. Vlastně každý vítězný boj vyvoleného národa byl bojem Hospodinovým. Pokud se izraelité pustili do boje na vlastní pěst, tak dopadli špatně.
Mojžíš je ve Starém zákoně chápaný jako prostředník mezi Hospodinem a vyvoleným národem. Důležité je to, že Mojžíš, který se modlí, neovládá svou modlitbou Hospodina. Mojžíš udržuje spojení mezi izraelským národem a Hospodinem. A pokud toto spojení trvá, Izrael bojuje boj Hospodinův a vítězí.
Také pro nás je modlitba poutem, které nás spojuje s Bohem a umožňuje, aby naše životní boje byly boji Hospodinovými - jen tak budou vítězné. Ale jak toto vítězství bude vypadat, to se nedá často poznat hned. Protože Boží vítězství nebývá totéž, co okamžitý úspěch. Jisté je, že Boží vítězství je vítězství nad zlem, nejen okolo nás, ale i v nás samých. Tam, kde bylo zlo přemoženo, tam jistě Bůh vedl vítězně svůj boj.
Evangelium mluví o tom, že se Bůh zastane těch, kdo k němu volají. Nesmíme však zapomenout na to, že se nás Bůh může zastat jen v tom, za čím on sám může stát. Někdy můžeme být zklamáni z toho, že naše modlitby nebyly vyslyšeny. Toto zklamání může pramenit z toho, že v modlitbě vidíme jakýsi prostředek k prosazení svých vlastních cílů, které se na cíle Hospodinovy neohlíží.
A tady si můžeme připomenout ten poznatek ze Starého zákona. Izrael mohl uspět jen v bojích Hospodinových. A také si můžeme uvědomit, že modlitba není žádný magický prostředek. Modlitba je čin, který nás spojuje, sjednocuje s Bohem. A právě tehdy se můžou naše záležitosti, starosti a boje stát záležitostmi, starostmi a boji nejen našimi, ale i Hospodinovými.