Když budeme hledat, co spojuje dnešní čtení, zřejmě bychom toho našli více. A jedním takovým nosným tématem bude jistě služba.
V listě Židům se píše o Ježíši Kristu jako veleknězi, který prošel až do nejvyššího nebe. A abychom si pod tím pojmem velekněz nepředstavovali někoho, kdo hledí jenom na toto svoje postavení, nebo, jinak řečeno funkci, je tam hned zdůrazněno, že on není takový, že by nebyl schopen mít soucit s námi slabými. On se stal člověkem, aby se nám přiblížil tak, jak to jenom bylo možné.
A na to navazuje evangelium, kde jsou dvě zásadní věci. Ježíš, Syn člověka přišel, aby dal svůj život jako výkupné za všechny. A nepřišel proto, aby si nechal sloužit, ale proto, aby sloužil. Ale to bylo až na konci dnešního úryvku. Jeho začátek navazuje právě na to, když Ježíš apoštolům předpověděl své utrpení. Jakub a Jan to jaksi nebrali v potaz a začali spekulovat o tom, co budou mít z toho, když budou Ježíše následovat. Jaké významné funkce jim z toho vyplynou.
A nechtěli zrovna nic malého. Zasednout v Božím království po Ježíšově boku. On je však vyvádí z omylu. To, že ho budou následovat, jim žádnou funkci nezajistí. Tím, že ho budou následovat tak, že budou po jeho vzoru sloužit druhým, však můžou získat něco mnohem důležitějšího. Naději na život věčný.
Možná také my se někdy přizpůsobujeme tomu uvažování něco za něco. Samozřejmě, dělník má nárok na svou mzdu, to je trochu něco jiného. Ale začněme třeba ve vztahu ke svým blízkým. Zkusme pro ně udělat něco jenom tak, nezištně. Proto, že je máme rádi, proto, že nám na nich záleží. A tak uděláme ten první krůček k tomu, abychom Ježíše následovali.