„Boží slovo je plné života a síly“, četli jsme v dnešním druhém čtení. A než se budeme tímto úryvkem zabývat, můžeme se podívat na začátek Janova evangelia, který se čte o vánocích a začíná takto: „Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh.“ Možná tomu až tak nerozumíme a možná je to trochu způsobené překladem z řečtiny. Řečtina používá pojem LOGOS a tento pojem má mnohem širší výklad než jenom slovo. LOGOS se dá přeložit jako moudrost, nauka, základ. A potom už to možná chápeme trochu víc. Všechno toto bylo na počátku u Boha, Bůh je tím jedinečným základem všeho.
I pro lidi v Ježíšově době bylo slovo mnohem víc, než nějaký zvuk, mnohem víc, než sled různých hlásek, něco, co se vysloví a rychle odezní. Oni to brali právě tak, jak jsme slyšeli v tom Listu Židům. Tak, že slovo má moc - buď pomoci nebo ublížit, buď člověka povzbudit nebo ho poučit, či pokárat. Vnímali to tak, že se slovy je třeba dobře hospodařit, dobře uvažovat, kde jaké slovo použít.
Můžeme to srovnat se situací, jaká je dnes. Vypadá to tak, že slovo nemá váhu, nemá hodnotu. Slovy se plýtvá a používají se jenom tak, jaksi naprázdno. Člověk něco vysloví a pak řekne, že to tak vlastně vůbec nemyslel. A ten, ke komu se slovo dostalo, tak neví, na čem je. Prostřednictvím různých médií jsme doslova zaplavováni množstvím různých slov. A tady si můžeme vzít na pomoc dnešní první čtení. Byla to modlitba krále Šalamouna, ve které prosil o dar moudrosti. Také my můžeme prosit o pomoc při rozlišování toho, co je podstatné a co ne.
Ale vraťme se k listu Židům: „Boží slovo je plné života a síly.“ Co tím autor říká? Boží slovo má platnost pro každou dobu a pro všechny lidi. Když řekne člověk nějaké slovo, má to platnost vždy jen pro někoho. Když napíšu někomu dopis, tak je určený jen pro toho konkrétního člověka v konkrétní situaci. Ale Boží slovo je platné vždycky a všude.
V Písmu svatém, když se mluví o Božím slově, tak se vždycky říká, že Boží slovo se stalo. Ne, že Bůh jenom něco říká, ale že se to zároveň také stává. Je to už v první knize Mojžíšově: při stvoření Bůh řekl a stalo se. Hned po tom slovu následuje nějaká akce. Čili není to nějaké prázdné slovo, které bylo řečeno jenom tak. A tohle Boží slovo má v sobě právě tu sílu, kterou chce přetvořit své posluchače. Chce přetvořit toho, kdo to slovo slyší, kdo ho přijímá. Chce ho přetvořit, ale v tom pozitivním smyslu, tak, že ho chce získat. Ne přetvořit stylem „vnutit“. Bůh nám dal svobodu a tu svobodu nechce popírat. On nás chce pro své slovo získat, chce nás nadchnout, tak, abychom si řekli: „Tak to je to pravé slovo pro můj život a podle tohoto slova se budu snažit žít. To slovo se budu snažit uvádět ve skutek.“ Získat, nadchnout, povzbudit - takovou silou disponuje Boží slovo.
A když se vrátíme k tomu pojmu LOGOS, o kterém jsem mluvil na začátku, Bůh je tím základem, tou naukou, tou nejvyšší moudrostí. On nám posílá své vtělené slovo, vtělenou moudrost – Ježíše Krista, který nám přináší zvěst útěchy, radosti a povzbuzení. Boží slovo je nám dáno proto, aby nás povzbudilo, aby nám ukazovalo cestu a aby nás vedlo. Aby nás nadchlo, aby nás získalo. A potom už záleží na nás, jak ho přijmeme.