Dnešní evangelium by nás mohlo přivést k otázce, jestli to máme my, křesťané, lehké nebo těžké. A odpovědi by zřejmě byly dvojího druhu.
První skupina asi bude považovat křesťanství za jedinečnou pomoc k lepšímu a snadnějšímu životu. Druhým potom budou říkat, jak je to všechno snadné, když člověk věří.
Druhá skupina zase bude tvrdit, že to máme mnohem těžší než ostatní lidé. Musíme zachovávat přikázání, snažit se žít dobře, pomáhat druhým…A že nám to křesťanství přináší i dost trápení.
Takže na otázku, zda je křesťanství lehké nebo těžké, bychom mohli zkusit dát takovouto odpověď: Křesťanství je někdy těžké a někdy lehké, ale vždy je náročné. Náročné na pravdivost, náročné z toho důvodu, že vyžaduje jednoznačná rozhodnutí. A o tom právě mluví dnešní evangelium. Nepožaduje se v něm, aby měl člověk Ježíše rád a ostatní lidi kvůli tomu ze své lásky vyloučil. Požaduje se v něm ale správné pořadí: je třeba mít Ježíše v každém případě na prvním místě - ne proto, že by byl Ježíš žárlivý, ale proto, že on sám je jakousi branou ke všemu dobrému.
V Janově evangeliu říká: "Já jsem dveře k ovcím". A tento požadavek, mít Ježíše na prvním místě, není jenom nějaká teorie. Není to jako nějaký seznam, který bychom měli vytvořený a v něm si odshora dolů odškrtávali. Spíše se to týká celého našeho života. Jestliže má člověk Ježíše na prvním místě, potom by se měl život takového člověka odehrávat v Ježíšově stylu. A to život skutečný, ne nějaký vysněný ideál. Ke skutečnému životu patří také utrpení a smrt. A to všechno může člověk dokázat přijmout právě proto, že jde za Ježíšem - právě proto, že jde za tím, který byl ukřižován a vstal z mrtvých - a který i nám slíbil účast na svém vzkříšení a na svém životě.
Ježíš nám nenabízí ani jenom útěchu, ani jenom těžkosti. Nabízí nám životní cestu, na které toto všechno můžeme potkat. Nabízí nám cestu, kterou je nakonec on sám. A tato cesta, přestože je náročná, je pro člověka schůdná a dobrá.