Na začátku dnešního evangelia položil Ježíš apoštolům dvě otázky. Začal, mohli bychom říci, tak trochu ze široka: „Za koho mě lidé pokládají?“ A apoštolové si možná trochu naběhli, protože je vůbec nenapadlo, co bude následovat. Ta otázka totiž vypadala jako úvod nějaké nezávazné debaty. Také my se rádi účastníme různých nezávazných debat. Rádi probíráme různá témata, která se týkají někoho nebo něčeho vzdáleného. Hlavně když se nás to bezprostředně netýká. Rádi to rozebereme ze všech stran, rádi řekneme svůj názor.
A možná si bereme příklad z různých celebrit, které mají ve zvyku vyjadřovat se téměř ke všemu, i když o tom v podstatě nic neví. A potom vynáší různé soudy, či přímo odsudky. A tak se také apoštolové rádi zapojili do této nezávazně vypadající debaty.
Jenže potom přišla druhá otázka, která byla velice konkrétní a v jejím světle dostává ta první úplně jiný rozměr. „Za koho mě pokládáte vy?“ Lidé si totiž vytvářeli Ježíšův obraz právě podle toho, co o něm apoštolové vyprávěli, i podle toho, jak se chovali, jak jednali.
A otázku „Za koho mě pokládáte vy?“ bychom mohli převést do jednotného čísla, protože otázku, kterou kladl Ježíš apoštolům, klade každému z nás osobně. „Za koho mě pokládáš ty? Co pro tebe znamenám?“ A to už opravdu není něco abstraktního, něco vzdáleného. Je to naprosto konkrétní. A zřejmě bychom se neodvážili dát nějakou nic neříkající, či líbivou odpověď. Ježíš by po nás určitě nechtěl, abychom vzali Katechismus a začali předčítat nějaké poučky. Ježíš po nás chce pravdivou odpověď.
Ježíš se ptá každého z nás: „Jaké mi dáváš místo ve svém životě?“ Ježíš nevyžaduje žádnou precizní odpověď. On chce odpověď upřímnou. A také to není tak, že bychom dali odpověď, a byli s tím jednou provždy hotovi.
K odpovědi na tuto otázku bychom se měli během svého života vracet častěji. A může se stát, že pokaždé odpovíme jinak, podle toho, co zrovna budeme prožívat. A to je v pořádku, protože jenom tak se může náš vztah k Ježíšovi upevňovat, jenom tak může růst.