Když byli Petr, Jakub a Jan s Ježíšem na hoře ve chvíli jeho proměnění, jistě se jim tam velmi líbilo a rádi by tam zůstali. Jenže evangelium o žádném dlouhém setrvávání na hoře nemluví. Protože celé Ježíšovo veřejné působení byl jeden velký pohyb. Jeho cesta směřovala do Jeruzaléma, kde byla tato jeho pozemská cesta završena smrtí na kříži.
Ale Ježíš neputoval sám. Také jeho učedníci a ti, o kterých se v Písmu píše, že byli s ním, také ti putovali. A to nejenom jako skuteční, řekněme pěší poutníci, ale putovali také svou cestou víry. A právě na té cestě víry, mezi prvním setkáním učedníků s Ježíšem a mezi tím, kdy se nejprve Ježíšův a později také jejich pozemský život završil, je právě ta dlouhá cesta hledání, pochyb, poznávání. Cesta víry, cesta s Ježíšem.
Jistě pro ně bylo obtížné cestu s Ježíšem absolvovat. A nešlo jenom o ten vrchol, kterým byla Golgota a ukřižování. Apoštolové také s Ježíšem prožívali jeho nepřijetí u posluchačů, odpor ze strany Farizeů a dalších představitelů moci. Společně s Ježíšem také zažívali jeho zdánlivou bezmocnost proti těm, kdo byli proti němu, škodili mu a nenáviděli ho. Na cestě s Ježíšem však zažili také velká povzbuzení. Jako v dnešním evangeliu jeho proměnění na hoře.
I pro nás je těžké přijmout, že cesta s Ježíšem nebude jednoduchá a že nás na této cestě čeká také utrpení. Ale na druhou stranu snad každý z nás také někdy mohl vystoupit na svou horu proměnění. Zažít Boží blízkost, okamžik kdy si uvědomil, že to, jak věci dopadly, nebyla žádná náhoda. Že Bůh při člověku stál a že ho svou rukou vedl. Třeba to byl jen velice krátký okamžik, kdy jsme toto zakusili. A když tento okamžik přešel, nemusíme si vyčítat, že jsme v této situaci nesetrvali, že jsme se zase vrátili ke svým nejistotám či pochybám.
Takováto výjimečná situace nemůže být v pozemských poměrech trvalá. Může však pro nás být velkou posilou, když tyto naše zážitky na vlastní hoře proměnění budeme pečlivě opatrovat ve své mysli a ve svém srdci.
Tak kéž se tyto naše osobní zkušenosti s Bohem stanou opěrnými body naší víry a provází nás i ve všedních dnech. Kéž jsme Bohu vděčni za všechno, co jsme na cestě s ním zažili.