V dnešním evangeliu Ježíš bere s sebou Petra, Jakuba a Jana a vyvádí je na vysokou horu. Vede je tam proto, aby jim ukázal, ovšem do té míry, do jaké to tehdy mohli pochopit, že je Boží syn. Učedníci uviděli na hoře proměněného Ježíše a uslyšeli potvrzující slova Boha Otce: „Toto je můj milovaný Syn, toho poslouchejte."
Lidé odedávna používají různých symbolů a obrazů, když chtějí vyjádřit něco neuchopitelného. Symbolem lásky je srdce, symbolem štěstí je čtyřlístek, symbolem míru je holubice. Bibličtí spisovatelé si počínají podobně, když mají nepředstavitelný a nepochopitelný pojem „Bůh“ trochu přiblížit tak, abychom jej dokázali aspoň trochu pochopit. Proto používají různých symbolů, obrazů a přirovnání. Dnešní evangelium používá podobných obrazů, aby nám naznačilo, že Ježíš je s Bohem Otcem sjednocen natolik, nakolik je to možné. Objevují se zde tři symboly, které jsou ve světě Starého zákona často používané: obraz hory, světla a oblaku.
Jako místo setkání s Bohem se uvádí hora. Hora je ve Starém zákoně místem Boží přítomnosti a jeho působení. Výstup je často namáhavý, ale nahoře to stojí za to. Rozhled z výšky nám připomíná krásu a velikost Božího stvoření. Na hoře se můžeme cítit blíž Bohu.
Ježíše na hoře obklopuje a proměňuje zářící jas, velké světlo. Světlo zahání temnotu, nejistotu, strach, a také značí Boží blízkost. Člověk prožívá stav, kdy se už nemusí bát, protože světlo zahání temnotu. Mojžíšovi se Bůh zjevil ve světle hořícího keře a oznámil mu zásadní poselství. Také v žalmech je Bůh ztotožňován se světlem: „Hospodin je mé světlo a má spása.“
Oblak, mrak, přináší déšť, je znamením úrody. Oblak dává stín, když pálí slunce. Z oblaku mluvil Bůh ke svému lidu. Oblak vedl izraelity na poušti, oblak označoval Boží přítomnost. Pomocí těchto tří symbolů je možné vyjádřit to, co apoštolové zažili, když se na hoře proměnění setkali s Bohem.
My nyní prožíváme postní dobu. Ta by pro nás měla být dobou obrácení, nebo také, řečeno slovy dnešního evangelia proměnění. Snad někdy zažíváme útěchu, vnímáme Ježíšovu přítomnost. V té chvíli jsme s ním na vrcholu. Ale když se potom vrátíme do reality všedního dne, tak zjistíme, že jsme se až tak nezměnili a vracíme se ke svým předchozím nedostatkům. Ale zas tak moc nás to trápit nemusí. To proměnění je totiž neustálý proces. Něco k čemu svým životem směřujeme. A tak prosme za to, ať máme odhodlání a snahu stále se proměňovat. Vždyť i v nás má Bůh zalíbení.