V dnešním evangeliu k nám nehovoří přímo Ježíš, ale jeho předchůdce Jan Křtitel, a skrze něho prorok Izaiáš. „Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky!“ Tento obraz cesty v poušti nám připomíná velké události biblických dějin: odchod izraelitů z Egypta a jejich putování pouští. A také jejich odchod z babylónského vyhnanství směrem ke svobodě. Hlas volajícího na poušti je jednak příslibem, ale také určitým závazkem, úkolem. Jeruzalém byl totiž městem obklopeným pouští. Když se připravoval na příchod poutníků, bylo třeba „upravit terén“, tak aby se poutníci do města dostali. Tímto se zřejmě inspiroval Jan Křtitel, když naznačoval, že přichází někdo, kdo je větší než všichni ostatní. Někdo, koho Jan nazývá jednoduše „Ten, kdo má přijít“ a proto je mu třeba připravit cestu v poušti.
Pokud si to promítneme do současnosti, můžeme vidět, že uvedená stezka se nemá připravovat na zemském povrchu, ale v srdci každého člověka. Nemá se vytyčovat v poušti, ale ve vlastním životě.
Náš život se vlastně odehrává mezi dvěma příchody Ježíše Krista. Příchodem ve vtělení a příchodem na konci věků. Existuje však také Ježíšův příchod, který se uskutečňuje už nyní. Je to jakýsi „střední příchod“, ve kterém Kristus přichází k branám našeho srdce. A právě kvůli tomuto prostřednímu příchodu máme vyrovnat stezky a uvolnit průchody. Pokud někdo ve svém každodenním životě páchá nepravosti a pro klid svědomí si namlouvá, že všechno napraví později, často až na poslední chvíli, právě tehdy je tím městem, do kterého Bůh nemůže vstoupit. Vyrovnat stezky Pánu znamená být připraven právě na tento Ježíšův příchod.
V dnešním prvním čtení píše prorok Baruch, že tím, kdo vyrovnává a připravuje cesty je sám Bůh. Mohlo by nás napadnout, že je to v rozporu s tím, co hlásal Jan Křtitel, který ten úkol vyrovnávat a připravovat cestu svěřil nám samotným. Ale ono to není v rozporu. Nemohli bychom totiž dělat nic sami od sebe, nemohli bychom sami odstranit žádnou překážku, kdyby nám Bůh při tom nepomáhal. Jak se píše na jiném místě v Písmu: „Nestaví-li dům Hospodin, marně se namáhají stavitelé.“ Přesto však Bůh stojí o to, abychom spolupracovali na jeho stavbě. Abychom se podíleli na budování Božího království. Abychom Pánu připravovali cesty a vyrovnávali stezky, tak, aby mohl přijít také do našeho srdce.