Stejně jako předchozí neděle, tak i dnes čteme texty, které nám připomínají Boží péči o člověka. Jeho péči především o člověka, který se ocitne v nějakých nesnázích.
V prvním čtení jsme slyšeli o Eliášovi. Zkusme si přiblížit situaci, ve které se právě nachází. Eliáš zažil velké vítězství. Na hoře Karmel s Boží pomocí „na hlavu“ porazil Baalovy proroky. A přesto utíká, protože královna Jezabel mu slibuje pomstu. Eliáš neutíká proto, že má strach o sebe. Nemyslí až tolik na svůj život, ale především na ty, kteří jsou kolem něho, protože nebezpečí hrozí také jim. Přes to velké vítězství, které zažil před několika dny, musí utíkat. A tak se mu zdá, že jeho život nemá smysl. Má pocit, že přesto, že udělal něco dobrého, zažívá pronásledování.
A také my možná někdy máme ten pocit. Ať se jakkoli snažíme, tak výsledek naší práce nemá žádnou odezvu. Tak nám může připadat, že to nemá cenu. A také Eliáš říká: „Hospodine, vem si mě. Já na to nemám.“ A to myslí vážně. A tady je vidět jeho velká pokora, protože on je lepší, ale nikdy se za lepšího nepovažoval. Spíš měl o sobě horší mínění. A Eliáš dostává od Boha posilu. A tou posilou tentokrát není slovo. Tím by se nenasytil. On si potřebuje odpočinout, potřebuje nabrat síly.
A to je právě ono, protože Bůh ví, jaké síly potřebujeme obnovit, jaké síly potřebujeme nabrat. Bůh nám neposílá žádnou planou útěchu. Nepromlouvá k nám nějakými frázemi, jak to často dělají lidé. Bůh nám dává to, co v tu danou chvíli skutečně potřebujeme. Bůh nechává Eliáše, aby se vyspal a aby se najedl. A není to jenom jednou, ale několikrát. Jako by mu Bůh chtěl říci: „Já se o tebe budu starat celý tvůj život. Ne jenom někdy, ale pořád.“
Bůh Eliášovi posílá anděla a ten mu přináší skutečné jídlo. To jídlo nespadlo z nebe, jako mana na poušti. Anděl, Boží posel mu ho, abychom tak řekli, předává osobně. A to může být povzbuzením i pro nás. Když nám Bůh chce dát to, co právě potřebujeme, používá k tomu někdy i ty úplně obyčejné cesty.
Většinou to není tak, že uvidíme nějakou ohromnou záři nebo zažijeme něco podobně mystického. Bůh může klidně použít i obyčejného člověka, aby nám sdělil něco, co právě potřebujeme. Jak říká tomu Eliášovi: „Vyspi se, odpočiň si, najez se.“ Možná nám to někdy může připadat docela obyčejné. Ale časem nám třeba dojde, že to byla Boží pomoc. Že to bylo to nejdůležitější, co jsme tehdy potřebovali.