Dnešní první čtení je opravdu velmi podobné evangeliu. Nějaký člověk přichází k proroku Elizeovi (v jiných překladech Elíšovi – je to jedna a tatáž postava) a přináší dvacet chlebů. A říká: „Dej to lidem, ať se najedí.“ A ten člověk nechápe, jak se z tak malého množství mohou najíst. Ale Elizeus říká: „Dej jim, ať se najedí, protože Hospodin řekl – budou jíst a ještě zbude.
V evangeliu jde sice o jiné počty, ať už lidí, nebo chlebů, ale podstata je stejná. Vystupuje tam chlapec, který má pět chlebů a dvě ryby. Ježíš obojí rozmnožuje a lidé se nasytí. Můžeme v tom vidět dvě znamení. To první je evidentní. Je to nasycení víc než pětitisícového zástupu pěti ječnými chleby a dvěma rybami. Ti, kteří to viděli a zažili, začínají chápat, že Ježíš je někdo mimořádný. Je to sice správné zjištění, ale samo o sobě nestačí. Je tam totiž ještě jedno znamení, které je jakoby skryté.
Je tam těch dvanáct košů kousků, které zbyly po jídle z pěti ječných chlebů. Vypadá to, že lidé, kteří byli nasyceni, už se o ty zbytky starat nebudou. Ty kousky tam zůstaly a nás by mohlo napadnout, proč Ježíš takto plýtvá. Proč to neudělal tak, aby toho jídla bylo přesně. Ale ono to není plýtvání. Právě tyto koše jsou totiž tím, řekli bychom "znamením v znamení". Tento přebytek, toto "víc", totiž ukazuje, že Ježíš je ještě někdo "víc" než jen mimořádný prorok, který by se hodil za krále.
Lidé ze zástupu, kteří se chtěli Ježíše zmocnit a prohlásit ho za krále, zůstali pouze při tom prvním znamení. Stačilo jim, že se najedli, a o nic dalšího už neměli zájem. A Ježíš potom vyzval učedníky, aby zbylé kousky posbírali. A to je pro ně příležitost, aby si uvědomili něco, co vypadá jako detail, ale ve skutečnosti je to velice důležité. Ježíš dává ještě mnohem víc, než co člověk bezprostředně potřebuje. Ježíš je mnohem víc, než nějaký zázračný řešitel aktuálních nedostatků.
Ježíš říká: „seberte kousky, ať nic nepřijde nazmar.“ A to je příležitost pro ty, kterým nestačí to, že se momentálně nasytili. Je to příležitost pro ty, kteří Ježíše chtějí následovat. Je to příležitost, aby dokázali vidět všechny ty zdánlivě nepatrné dary a milosti, které od Ježíše dostáváme. Aby za nimi viděli právě to „víc“. Aby za nimi viděli toho, který je jejich původcem i cílem všeho.