Zahajujeme dobu postní, jejímž symbolem je popel. Můžeme prosit o to, ať Duch svatý rozdmýchá nános popela v našem životě, aby z něho povstal plamen. A kéž je tento plamen symbolem nového, vzkříšeného života, života s Kristem.
„Čiňte pokání a věřte evangeliu“ říká kněz při udělování popelce. Nebo také „Obraťte se a věřte evangeliu“. Je nějaký rozdíl mezi „čiňte pokání“ a „obraťte se“?
V původním řeckém textu Nového Zákona se užívá slovo „metanoia“, což znamená změna smýšlení. Sv. Jeroným, který překládal Bibli do latiny, přeložil toto slovo jako „paenitentia“, což je spíše výraz pro lítost (nad hříchy). Jistě, je důležité uvědomit si své hříchy a litovat jich, ale připadá mi to neúplné.
U proroka Izaiáše (Iz 1,17) můžeme číst: „Odvraťte se od svých špatných skutků. Přestaňte konat zlo, učte se konat dobro.“
Takže nestačí pouze uznat své hříchy a litovat jich (kát se - přestat konat zlo). Je důležité také odhodlání a snaha konat jinak, lépe (změnit smýšlení – učit se konat dobro).
Obrácení je od něčeho k něčemu jinému. Na prvním místě je tedy obrácení od zla k dobru, od špatných skutků k dobrým.
Jistě každý z nás najde v této postní době, od čeho k čemu by se chtěl obrátit.
Od věcí nepodstatných k podstatným.
Od obrazu trestajícího Boha k Bohu milosrdnému.
Od otroctví ke svobodě.
Od sobectví k zájmu o druhé.
Na popeleční středu jsme četli krásný text z proroka Joela (Jl 2,12): „Obraťte se ke mně celým svým srdcem, v postu, nářku a pláči! Roztrhněte svá srdce a ne pouze šaty, a obraťte se k Hospodinu, svému Bohu, neboť je dobrotivý a milosrdný, shovívavý a plný lásky.“
A jak píše papež František: „Tato slova uvádějí směr, který bychom měli následovat. Postní doba je návratem k Bohu.“
A dále papež František píše (a to by pro nás mohlo být poselstvím pro postní dobu): „V této době obrácení obnovujeme svou víru, čerpáme z „živé vody“ naděje a s otevřeným srdcem přijímáme Boží lásku, která nás činí bratry a sestrami v Kristu.“