(9. 8.)
V evangeliu se Ježíš zjevuje jako chléb života (Jan 6, 41-51). Protože jen on živí duši; jen on nám dává poznat, že jsme milováni, i když chybujeme; jen on nám dává sílu milovat a odpouštět; jen on dává život navždy.
(6. 8.)
Svátek Proměnění Páně nám připomíná, že jsme povoláni setkat se s Kristem, abychom jím byli osvíceni. Můžeme tedy jeho světlo nést všude a nechat ho zářit jako malé lampy evangelia, které přinášejí trochu lásky a naděje.
(4. 8.)
Modleme se společně za všechny pastýře, aby podle příkladu svatého faráře z Arsu J. M. Vianneye přinášeli svým bratřím a sestrám v nouzi evangelium živého svědectví lásky, milosrdenství a solidarity.
(4. 8.)
Evangelium je dobrá zpráva a síla, která mění náš život a srdce k lepšímu. Proto prosím, abyste každý den četli evangelium a přemýšleli o něm, a tak abyste čerpali z tohoto nepomíjejícího pramene spásy.
(3. 8.)
Skutečným povoláním církve je hlásat evangelium, což není totéž jako získávat stoupence pro náboženskou doktrínu. Identitou církve je hlásání evangelia. Církev můžeme obnovit pouze tehdy, poznáváme-li v každodenním životě Boží vůli a necháme se přetvářet Duchem svatým. Nechme Ducha svatého, dar Boží v našich srdcích, aby nám připomněl, co Ježíš učil, a pomáhal nám to uvádět do praxe.
Začněme reformu církve reformou sebe sama. Bez předem daných myšlenek, bez ideologických předsudků, bez strnulosti. Vyjděme z duchovní zkušenosti, zkušenosti modlitby, zkušenosti vzájemné lásky, zkušenosti služby.
Sním o ještě „misionářštějším“ rozhodnutí vyjít a setkat se s druhými, ne se snahou získávat je pro náboženskou doktrínu, ale přetvářet struktury s cílem hlásat evangelium v dnešním světě.
Pamatujme na to, že církev má vždy obtíže, vždy je v krizi, protože je živá. Život počítá s krizí. Pouze mrtví neznají krizi.
Modleme se za církev. Kéž jí Duch svatý dává sílu a milost, aby se obnovila ve světle evangelia. (text videoposelství)
(1. 8.)
To je pozvání dnešního evangelia (Jan 6, 24-45): Místo starostí o hmotný chléb chtějme raději přijímat Ježíše jako chléb života a z přátelství s ním se učit vzájemné lásce – sami od sebe a bez vypočítavosti.