(2. 5.)
„Zůstávání v něm“ je aktivní zůstávání, které je také vzájemné. Ratolesti bez vinného kmene nemohou nic dělat, potřebují mízu, aby mohly růst a přinášet ovoce; ale také vinný kmen potřebuje ratolesti, protože plody nevyrostou z přímo z kmene stromu.
(2. 5.)
V dnešním evangeliu (Jan 15, 1-8) nám chce Pán říci, že dříve než budeme následovat jeho poselství, blahoslavenství a skutky milosrdenství, je důležité sjednotit se s ním a zůstávat v něm.
(30. 4.)
Jedním z nejhorších strachů v životě je strach ze selhání. Potřebujeme Ježíšovu pomoc. Můžeme mu tedy říci: „Ježíši, věřím, že jsi mi na blízku a že mě slyšíš. Přináším ti své starosti. Svěřuji se ti. Důvěřuji ti.
(29. 4.)
Cesta křesťana začíná milostí, zkušeností s Božím milosrdenstvím. Pokud se spoléháme jen na své schopnosti, na efektivitu našich struktur a projektů, daleko se nedostaneme. Pouze když přijmeme Boží lásku, můžeme dát světu něco nového.
(28. 4.)
V evangeliu není žádný úryvek, ve kterém bychom se nemohli znovu najít. Meditovat, promýšlet, znamená pro nás křesťany setkávat se s Ježíšem. Tak – jenom tak – najdeme i sebe samé.
(27. 4.)
V každodenním životě můžeme nacházet Vzkříšeného v tvářích našich bratří a sester, zejména chudých a na okraji společnosti. Budeme žasnout, jak se Boží velikost ukazuje v maličkých, jak jeho krása září v prostých a chudých.
(26. 4.)
Nečiňme druhým dobro až tehdy, když se polepší. Služme jim, aniž bychom od nich něco očekávali. Udělejme první krok.