(31. 12.)
Poděkujme Bohu za dobré věci, které se podařily navzdory pandemii, i za mnoho lidí, kteří bez velké publicity přispěli k tomu, aby pro nás bylo břemeno zkoušky snesitelnější.
(31. 12.)
Vánoce jsou svátky vtělené lásky v Ježíši Kristu, který pro nás přišel na svět. On je světlem lidí, které září ve tmě a dává smysl lidské existenci a celým dějinám.
(30. 12.)
Syn Boží sestoupil z nebe a přišel na zem, aby nás všechny vzal do nebe! O tom bychom měli o vánocích meditovat a uvažovat, o tom bychom měli přemýšlet.
(30. 12.)
Modlitba díkůvzdání začíná vědomím, že Bůh na nás myslel, dříve než jsme se naučili myslet; že nás miloval dříve, než jsme se naučili milovat. Když se na život podíváme takto, vděčnost se stává leitmotivem pro všechny naše dny.
(29. 12.)
Boží Syn se narodil zcela bez povšimnutí, aby nám sdělil, že i každý ignorovaný člověk je Božím dítětem. Přišel na svět jako dítě, slabé a zranitelné, abychom mohli s něhou přijímat své nedostatky.
(27. 12.)
Rozhodl jsem se vyhlásit zvláštní rok, věnovaný rodině s „Amorislaetitiae“ a zahájit ho na nadcházející slavnost svatého Josefa. Tuto cestu s rodinami celého světa chceme svěřit Svaté rodině z Nazareta.
(26. 12.)
Také my můžeme každý den měnit zlé v dobré. Gesta lásky mění dějiny – i ta malá, skrytá, každodenní. Bůh řídí dějiny skrze pokornou odvahu těch, kteří se modlí, milují a odpouštějí.
(25. 12.)
V každém člověku vidím zrcadlit Boží tvář, a v těch, kteří trpí, si uvědomuji, že mě Pán žádá o pomoc. Vidím ho v nemocných, v chudých, v nezaměstnaných, v těch, kdo jsou na okraji společnosti, v migrantech a v uprchlících.
(25. 12.)
Díky tomuto dítěti se všichni můžeme obrátit k Bohu a nazývat ho „otcem“, „tatínkem“. A tak se můžeme všichni nazývat sourozenci: ze všech kontinentů, ze všech jazyků a kultur, s našimi identitami a rozdíly, a přesto všichni jako bratři a sestry.
(25. 12.)
„Dítě se nám narodilo“. On přišel, aby nás zachránil. Aby nám sdělil, že bolest a zlo nemají poslední slovo. Spokojit se s násilím a nespravedlností by znamenalo odmítnout radost a naději Vánoc.
(25. 12.)
Ježíšovo narození je obnovou, která každému z nás rok co rok umožňuje zažít vnitřní znovuzrození, a nalezení síly, která umožňuje přestát každou zkoušku.