(28. 3.)
Co nás nejvíce udivuje na Pánu, na jeho velikonočním tajemství? Že ke slávě dochází ponížením. Triumfuje tím, že na sebe bere bolest a smrt, kterým bychom se my, kteří usilujeme o obdiv a úspěch, nejraději vyhnuli.
(28. 3.)
Bůh je s námi v každém zranění, v každém strachu: Žádné zlo, žádný hřích nemá poslední slovo. Ale Bůh vítězí, palma vítězství vyrůstá z dřeva kříže. Palmové ratolesti a kříž tvoří celek.
(27. 3.)
Jsme povoláni uvědomit si, že všechny živé bytosti mají před Bohem svou hodnotu, a chválit a oslavovat ho právě díky jejich samotné existenci, protože Bůh má radost ze svého díla (Žalm 104,31).
(27. 3.)
„Proč se tak bojíte? Stále nemáte víru?“ (Mk 4, 40). Ukazuje se, že jsme všichni na jedné lodi, že jsme všichni slabí a dezorientovaní, ale zároveň důležití a nezbytní, protože všichni musíme veslovat společně.
(26. 3.)
Kdo se postí, bude chudý s chudými a bude nacházet poklad přijímané a sdílené lásky. Z tohoto pohledu půst pomáhá milovat Boha a bližního, protože láska je pozorná k druhému a považuje ho za jedno bytí se sebou samým.
(25. 3.)
V tomto temném okamžiku historie nám postava Danteho, proroka naděje, může pomoci vykročit s vyrovnaností a odvahou na pouti života a víry, ke které jsme všichni povoláni.
(25. 3.)
Maria není jen mostem mezi námi a Bohem, je víc: je to cesta, kterou k nám Bůh šel, a cesta, kterou musíme jít, abychom se dostali k němu.
(23. 3.)
Nepromarněme čas milosti, v domnění, že si můžeme sami určit čas a způsob našeho obrácení k Bohu.
(23. 3.)
Jak často říkáme: „Pane, přijdu za tebou později…Dnes nemůžu, zítra se začnu modlit a dělat něco pro ostatní.“ V životě budeme vždy zaneprázdněni hledáním výmluv, ale dnes je čas vrátit se k Bohu.