(24. 1.)
Nechceme se vzdát Božího slova! Je to milostný dopis, který pro nás napsal někdo, kdo nás zná jako nikdo jiný: při čtení znovu slyšíme jeho hlas, vnímáme jeho tvář, přijímáme jeho ducha.
(24. 1.)
Boží slovo zaseté do našich srdcí nám umožňuje zasít naději tím, že jsme blízko druhým. Stejně jako Bůh s námi.
(24. 1.)
Ještě před každým naším slovem o Bohu je jeho slovo pro nás, které nám stále říká: „Neboj se, jsem s tebou. Jsem ti nablízku a zůstanu s tebou.“
(24. 1.)
Ježíš mluví o Bohu ke všem tam, kde se právě nachází: mluví s rybáři u jezera, kteří „vrhají své sítě“ (Mk 1, 16). Oslovuje lidi na běžných místech a v běžných okamžicích. To je univerzální moc Božího slova.
(23. 1.)
Slovo Boží nám dává útěchu a odvahu. Zároveň nás zve k obrácení, je schopné námi otřást a osvobozuje nás od sobectví. Neboť Boží slovo má moc změnit náš život a vést nás z temnoty do světla.
(23. 1.)
Slovo Boží se stalo tváří, neviditelného Boha bylo možné vidět, slyšet a dotýkat se ho. Slovo je účinné pouze tehdy, když je „vidět“, když vás zapojí do zakoušení, do dialogu. Proto mělo a má zásadní význam „pojďte a uvidíte“.
(23. 1.)
Rád bych letošní poselství k Světovému dni prostředků sociální komunikace věnoval pozvání „Pojďte a uvidíte“ (Jan 1, 46). Abychom mohli sdělovat pravdu, musíme jít, abychom viděli, naslouchali lidem a pochopili realitu.
(22. 1.)
V tomto čase velké nouze je modlitba naléhavější než kdy dříve, aby jednota překonala konflikty. Zde je důležitý náš dobrý příklad: Je nezbytné, aby křesťané pokračovali na cestě k úplné viditelné jednotě.
(21. 1.)
Každý křesťan je ratolestí na jednom kmeni, kterým je Ježíš; a všichni jsme povolání přinášet ovoce této společné příslušnosti ke Kristu.
(21. 1.)
Jednota křesťanů může být plodem modlitby. Ježíš nám připravil cestu svými modlitbami. Naše modlitba za jednotu tedy spočívá v účasti na modlitbě Ježíše, který slíbil, že Otec vyslyší každou modlitbu, kterou k němu adresujeme v jeho jménu.
(20. 1.)
Víra ve světě závisí na jednotě křesťanů. Pán žádal o naši jednotu, „aby svět uvěřil“ (Jan 17, 21). Svět neuvěří, když budeme přesvědčovat argumenty, ale když budeme vydávat svědectví o lásce, která nás spojuje a umožňuje nám být si blízcí.
(20. 1.)
Při poslední večeři se Ježíš modlil za své učedníky: „Aby všichni byli jedno“ (Jan 17, 21). To znamená, že naše síly samy o sobě nestačí k dosažení jednoty: je to především dar, milost, o kterou musíme prosit v modlitbě.
(19. 1.)
Ježíš nás zve, abychom s ním zůstali sjednoceni, abychom přinášeli hojné ovoce (Jan 15, 5-9). Když zůstáváme u Pána, nacházíme odvahu vyjít ze sebe, pečovat o druhé a přinášet světu křesťanské svědectví.
(18. 1.)
Dnes začíná Týden modliteb za jednotu křesťanů. Letos se toto téma vztahuje k Ježíšovým slovům: „Zůstaňte v mé lásce a budete přinášet hojné ovoce“ (srov. Jan 15, 5-9).